Pavouci spřádají sítě k nejrůznějším účelům. V první řadě do nich chytají potravu, nejčastěji
hmyz. Obvykle ho zavinou do dalších pavučin a tím ho znehybní, pak do něj vstříknou jed a trávicí enzymy. Další funkcí pavučiny je vytvoření úkrytu pavouka. Pavučinu používají i ve volném pádu z výšky při útěku před nepřítelem nebo jako stopu, která ho dovede zpět do úkrytu. Hedvábné vlákno na výrobu pavučin vytváří pavouk ve snovacím ústrojí umístěném na zadečku. Sílu a pružnost vláken může pavouk regulovat. Ačkoliv má pavouk osm očí, má tak špatný zrak, že ani nezpozoruje hmyz ani přímo před sebou. Jakmile se hmyz pohne, vlákno zachytí vibrace, které pavouk zaznamená a vrhne se na kořist se smrtící přesností. Největší pavučiny spřádá druh pavouka Nephila senegalensis z deštných pralesů jejich pavučina je až 6 metrů vysoká a 2 metry široká a má zlataví odstín. Síť vydrží na místě i několik let.
Pavoučí vlákno produkují snovací žlázy, které ústí ve snovacích bradavkách. Vlákno původně sloužilo k vystýlání nor a obalování kokonů. Snovací bradavky vznikly přeměnou zadečkových končetin předků dnešních pavouků. Nacházejí se na břišní straně zadečku. Jejich počet kolísá od dvou do čtyř párů. Snovací žlázy produkují tekutý, na vzduchu rychle tuhnoucí sekret, jehož hlavní složkou je bílkovina nazývaná fibroin. Protože tvorba této bílkoviny je energeticky náročná, pavouci málokdy budují zcela novou pavučinu, spíše se ji snaží neustále opravovat. Při tvorbě nové pavučiny navíc požírají zbytky pavučiny staré. Pavouci mají různý počet typů snovacích žláz, které produkují vlákna rozdílného charakteru.
no dobrý
OdpovědětVymazat